pondělí 24. listopadu 2014

ČEZ Plzeňský půlmaraton

Třetí půlmaraton a opět rozdílné dojmy. Po té, co jsem naběhal v letních měsících minimum kilometrů jsem se postavil začátkem října na start pro mě dlouho očekávaného půlmaratonu v Plzni. Před samotným závodem jsem se rozhodl, že jej pojmu pouze jako objemový trénink a díky tomuto rozhodnutí jsem si jej nečekaně užil.

Po příjezdu do Plzně jsem velmi rychle pochopil, že mně čeká jiný závod, než závod ze seriálu Run czech. Masovka? V podstatě ano, závod dokončila necelá pětistovka závodníků. Z tohoto pohledu se skutečně jedná o masovku. Přesto je nutné podotknout, že běžet mohl každý v podstatě od začátku velmi plynule bez nutnosti kličkování mezi davy závodníků. Každý se tak mohl soustředit na svůj vlastní výkon.

Od prvních kilometrů jsem zvolil výklusové tempo mezi 4:40 - 5:00 a to jsem v podstatě celý závod bez problémů držel. Neřešil jsem moc výsledný čas, ale očekával jsem něco mezi 1:45 - 1:50. 

Samotný závod se běží na tři kola, tedy každé kolo má délku +- 7 kilometrů. Závod nevede historickým centrem, ale nákupní/průmyslovou částí města s krátkým proběhnutím kampusem Plzeňské univerzity. Trať je v podstatě rovná bez jakéhokoliv významného převýšení. Poloha trati má za následek, že se běží v podstatě bez diváků. Vzhledem k dlouhým rovinkám a nepřítomnosti budov, které by působily jako větrolamy jsem si občas připadal jako na větrné hůrce. 

První kilometry jsem měl nutkání závodit a také jsem běžel prvních několik kilometrů o něco rychleji, cca 4:20 - 4:30 na kilometr. Poté jsem si řekl, že takto to asi nepůjde a srovnal se na tempo okolo zmiňovaných 4:50. Během prvního kilometru se kolem mě vytvořila skupinka běžců, se kterými jsem de facto celý závod proběhl. 

Závod se změnil v nečekaný zážitek i díky nepřítomnosti diváků. Člověk mohl dlouhé kilometry poslouchat svůj dech a poslouchat, jak se podrážka bot odráží od asfaltu a jak desítky nohou klapou na běžecké dráze. Půlmaraton je takový zvláštní závod. Ze začátku to vypadá, jako relativně dlouhá trať, ale kolem 15 kilometru si vždycky začnu uvědomovat, že už to sakra za chvíli končí. To je ten zvláštní okamžik, kdy se dlouhá vzdálenost změní v krátkou a člověku začne být na okamžik líto, že kilometry utíkají nějak moc rychle. Zlom přichází okolo 19 kilometru, kdy už je cítit cíl a člověk dostane takovou zvláštní novou energii, která jej do cíle pomůže dotlačit.

Moje pohodové tempo znamenalo, že jsem první kolečko zaběhl za 32:55. Hlavní vinu na tomto čase měli rychlejší první 2 - 3 kilometry. Druhé kolečko již bylo za 33:49 a třetí za 34:31. Časy tedy odpovídaly mému plánovanému tempu 4:40 - 5:00 na kilometr. Do cíle jsem doběhl v čase 1:41:16, tedy v rychlejším než očekávaném, což mně potěšilo.  

Musím uznat, že Plzeňský půlmaraton je trošku jiný půlmaraton. Nejprve jsem byl zklamán, když jsem se dozvěděl, kudy trať povede. Nakonec mně klid na trati připadal zajímavý a dal mně prostor k většímu přemýšlení během běhu. Po prvních 7 kilometrech člověk navíc přesně ví, kudy poběží příštích 14 kilometrů a tak se může soustředit pouze na zážitek z každého kroku a neřešit nic jiného. Nebo naopak zapnout kreativní mód a přemýšlet nad čímkoliv, co jej napadne. Plzeňský půlmaraton je zajímavý zážitek. Děkuji za něj.

Žádné komentáře:

Okomentovat