středa 13. května 2015

Sportisímo 1/2 maraton Praha pro RWTTC

Potřetí jsem se postavil na start pražského půlmaratonu a potřetí to byl jiný zážitek. Poprvé to byl můj první půlmaraton. Podruhé to byl nejbolestivější závod a potřetí jsem se jej rozhodl věnovat neziskové organizaci RWTTC, tedy Run with those that can't a pomoci dvěma holkám, které samy běhat nemohou zažít opravdový nefalšovaný zážitek z běžeckého závodu.

Vše začalo zprávou na facebooku, pokračovalo registrací přes RWTTC a vyvrcholilo v sobotu 28. března na pražském půlmaratonu. Společně s týmem dalších čtyř běžců, z nich 2 běželi půlmaraton poprvé, jsme závodem provezli neuvěřitelně usměvavé holky Bárunku a Adélka.

Po ranním seznámení se s děvčaty jsme vyrazili s Barunkou na prvních 10,5 kilometru. Již před startem na ní bylo vidět, jak si závod užívá, úsměvy obšťastňovala všechny kolem sebe. Neběžela poprvé, Bára je již zkušená harcovnice a toto byl její druhý závod.


Již samotné vyběhnutí na trať byl neskutečně emocionální zážitek pro mě samotného a nedovu si ani představit, jak emocionální musel být tento zážitek pro samotné děti. Vzpomínám si na můj první pražský půlmaraton, u kterého jsem první kilometr proplakal štěstím. Je to vždy nezapomenutlný zážitek vybíhat v centru Prahy společně s dalšími běžci a za bouřlivého potleku fanoušků.

Nijak jsme se extra nedmlouvali na tempo, ale společně jsme se bavili o tom, že cca 6 min na km by mělo být ok pro všechny. Výsledný čas na půlmaratonu byl 1:57:56 a to jsme ještě měli v půlce závodu přestávku v boxech :-) při které jsme provedli výměnu závodnic. Tempo se průměrně pohybovalo mezi 5:30 až 6:00 min na kilometr. Nejrychlejší kilometr byl za 4:49.

Nejobtížnější na celém běhu kupodivu nebylo tlačit závodní kočár, ale dávat pozor, abychom kočárem někomu něnajeli na paty a vyhýbat se běžcům. Přece jen jsme vybíhali jako úplně poslední za všemi běžci a v podstatě celý závod jsme se probojovávali kupředu.

Ale zpět k závodu. Pelášili jsme si to po nábřeží, pod Nuselák a zpět k Vltavě. První občerstvovačka, poté přes most a hurá ke Smíchovu a zase zpět k Rudolfínu. Barunka celých 10 kilometrů zvládla bez občerstvovačky a s úsměvem na rtech.

Po 10 kilometrech jsme zajeli do boxů a už jsme pelášili s čerstvou závodnicí Adélkou do druhé půlky půlmaratonu. Adélka nás překvapila svou sportovností a bouřlivě tleskal všem, která předjížděla. Kilometry ubíhaly a my se přes Malou stranu dostali po nábřeží do Holešovic a už jsme přejížděli Libeňský most a blížili se do posledních několika kilometrů. Ty byly jako vždy obtížnější. Některým již začínaly tuhnout nohy, ale nadšení Adélky nás nutilo držet tempo (20. km byl ten nejrychlejší) a dotáhnout to až do cíle. 

Těšnovský tunel, Čechův most, Strakova akademie a před námi je Mánesův most plný bouřlivých fanoušků. Tudy se neběhá, tudy se prostě létá. Fanoušci vás vždy přes tento most přenesou! Cíl! 

Byl to neuvěřitelný zížitek. Nový rozměr! Nová zkušenost. Paráda! Děkuji RWTTC za tuto nezapomenutelnou příležitost.

Žádné komentáře:

Okomentovat